Na týhle kobylce sem jezdila půl roku.A pak se stalo něco hroznýho.Moje trenérka a zároven i majitelka spadla z koně a už nemohla jezdit.Tak jsem

ztratila kontakt a od tý doby sem kobylku neviděla.Jednoho dnesem si v
zpoměla co se vlastně stalo a řekla sem si že se k ježdění vrátim.Strávila jsem asi dvě a půl hodiny hledání na internetu,abych našla dobrou stáj.Po úsilném hledání se mi to podařilo.Hned sem majitelům napsala a vše zdělila rodičům.ty to asi po měsíci svolili a mě stékala slza po tváři stěstím.Když sem dorazila do nové stáje vypadalo to tam báječně.

A od té doby jezdim štastně na koníkovi Johnym,ale ještě častěji na senzačním valachovi jménem cháron.A to za všechno vděčím rodičům a kobylce Kwendy , která mě všemu naučila.Když si na to ještě ted vzpomenu slza mi stéká po tváři.Děkuju

Další příběh:Kocour Miky

Byli velký letní prázdniny a blížil se srpen.Ten měsíc jsme měli jet na dovolenou do třeboni , kde jsme si plánovali jízdu na kole.Když jsme tam dorazili přivítal nás krásný černý kocourek.Za ten týden jsem si na něj zvykla a vznikla z nás nerozlučná trojka.Jenže dovolená neni nekonečná a tak přišel ten den kdy jsem mikyho spatřila naposled.Ten den kdy sem cítila jeho pohlazení a slyšela jeho vrnění,které mě šimralo až u konečků prstů.Prožívala jsem s nim poslední minutu co jsem mohla,skoro jsem si ho odvezla až domů ,ale nevybojovala sem ho to byl můj nejsmutnější den mího života.Odjížděla jsem a věděla sem že už ho nikdo v životě neuvidim a nepotkám tak senzačního kocourka.Byl to ten nej na světě.Zbohem Miky nikdy na tebe nezapomenu:(